Co se u nás změnilo?
Je toho hodně, ale největší změna přišla s Beďulkou, nevěřila jsem, že je to takový rozdíl, mít dva, nebo tři plyšáky (to platí určitě na všechny pesany).
Z páru se stala smečka, se vším co k tomu náleží - je u nás víc radostí i starostí.
Plot máme víc ohryzaný, jak se snaží dostat na pošťáka (co má co sahat na naši schránku!), jak je pustím ven, tak ho jen očuchají, vrtí ocásky a chtěli by se lísat, teda až na Barču, to je naše netykavka, ta se od nikoho cizího hladit nenechá.
Sousedovic kočky mají ztížený běhání přes naši zahradu,
zaprvé: ve třech mají lepší přehled, zadruhé: Béďa je hodně rychlá, někdy mám dojem, že zadní nohy předběhnou ty přední ....
Zatím vyhrávají kočky 100 : 0, ale to je v pořádku!
S kočkami prohrávají, ale na nás si to vynahrazují, když se rozhodnou mazlit všichni najednou - pak nemáme šanci.
Příchod domů je taky rituál, nejdřív okusování plotu, pak kňučení (kde jsme jako byli tak dlouho), následuje štěkání a nejlepší nakonec - vrhnou se na nás, radostí skáčou, olizují nás, koušou si do nás, ale ne doopravdy, jen si tak pokousávají, aby nám dali najevo, že nás rádi vidí a zároveň nás napomínají, abysme je příště vzali s sebou.
Vůbec nejlíp jim jde ležet, nebo stát "v cestě". Když jdete s košem plným prádla, nebo s těžkým nákupem, zásadně nevědí, co po nich chcete, že se mají uhnout? vždyť jsou tak hodní, jen si leží (stojí) a koukají na vás tím udiveným pohledem, a vám můžou ruce upadnout? - s nima tohle vůbec nehne!!!
Zrovna teď se v tom přímo vyžívají. Opravujeme a přistavujeme náš domeček a to jsou ve svém živlu! Třeba včera, Vlasta jede s kolečkem plným malty a potřebuje vyjet nahoru na lešení, a kde že jsou ti naši miláčci? ustlali si (hlavně Barča) na nájezdu, Vlasta s rukama u země prosí, přikazuje, nařizuje a znovu prosí a oni? hází na něho ten svůj bezelstný pohled "my jsme přece ti nejhodnější pesánci v okolí", Vlasta to vzdává, pokládá kolečko a jde je vyhnat ručně, to funguje, ale než se vrátí ke kolečku, všichni jsou zase nastoupeni na nájezdu a čekájí co bude! Nakonec jsem je musela nalákat na piškotky, jinak by tam asi stáli do teď.
Ještě na ně platí hadice, ne že bysme je s ní mlátili, ale bojí se vody, všichni, bez vyjímky.
Jakmile se u nás vysloví - jdeme se koupat, všichni zalezou pod stůl, do kouta, nebo dělají, že tam vůbec, ale vůbec nejsou! Dostat naše šarpíky do koupelny, to je něco! A když už jsou ve sprše, házejí na nás takové obličeje, že byste si mysleli, jak jim ubližujeme! Abych je jen nepomlouvala, do sprchy a ze sprchy vyskočí úplně sami!
Na výstavy jezdíme s Amoskem a Beďulkou. To se z obou stávají největší závisláci, ale ne na nás, ale na sobě navzájem. Béďa z kruhu pozoruje okolí, jeslti Amču alespoň nezahlídne, pak stačí, aby kolem prošel jakýkoliv černý pesan a ona by nejradši vyběhla za ním, což se nám stalo v Litoměřicích, ale naštěstí jsem ji v kruhu udržela! Teď budeme radši nechávat Amoska doma, aby měla Béďa klid (přiznejme si to, hlavně pro nás to bude jednodušší, bude se nám líp vystavovat!)
Bylo by toho na psaní moc a moc, tak zas příště.......
Žádné komentáře:
Okomentovat